O knize: 1993 / "Genocida" je určitě dobrá. Je v něm sofistikovanost tvrdého intelektuálního pesimismu. Na rozdíl od bezpočtu románů, v nichž se lidstvo ledabyle potýká s drzými mimozemšťany, kteří vniknou do našeho životního prostoru, aniž by zaklepali, „Genocida“ vykresluje přesně opačný obraz: drzé lidi, kteří se vloupali do našeho životního prostoru (a došli ve své drzosti do té míry, že ani nepovažoval za nutné předstoupit před čtenáře), nenuceně jednat s lidstvem. Autor musí sebrat všechen svůj humanismus, aby uchránil malé stádo homo sapiens, kteří se stanou hrdiny románu, před okamžitou smrtí. Situace popsaná v románu jasně odráží „On the Shore“ od Nevilla Shutea. Rozdíl je v tom, že Dish umožňuje svým postavám tvrdošíjně nevěřit v blížící se smrt. Stejná iluze dominuje čtenáři po celou knihu (nehledě na to, že velikost stáda homo sapiens nevyhnutelně klesá). Pro recenzenta, který neměl možnost přečíst si originál, zůstávalo záhadou: byla tato iluze do románu autorem zabudována záměrně, nebo se objevila v důsledku laskavosti překladatelů? Na základě obecné nálady „Genocidy“ lze předpokládat, že se Disch pokusil postavit co možná „temnější“ román. Mohl si dovolit pověsit čínské lucerny do tmy, ale dělal vše pro to, aby je hrdinové viděli jen z dálky. A zdá se mi (a vycházím z toho zveřejněného překladu), že přesně tohle udělal. Lucerny zůstaly v překladu. Nemožnost opustit temnotu zmizela. Zmizel právě proto, že této nemožnosti dosáhl autor pouze a výhradně stylem textu, který překladatelé nedokázali zachovat Sergej Berežnoj (adresa: mailto:[email protected] ) http://lit999.narod.ru/recenz/fn/77715049.html